Pevnost bastionového typu při soutoku řek Labe a Ohře dochovaná jako ucelená technická a urbanistická památka, vystavěná v letech 1780–1790 na obranu trasy z Drážďan do Prahy. Za druhé světové války se pevnost stala centrem, do něhož byli shromažďováni Židé před další deportací do koncentračních táborů. Mimořádně ucelená stavební struktura pevnosti i symbolická přítomnost paměti nezměrného utrpení jsou trvalou součástí celosvětového významu místa.